A to jsme si tak lebedili

25. 03. 2020 19:07:07
Také se kolem vás lidé psychicky hroutí? Virus nám vstoupil do nepřipravených životů. To nám neměl dělat, hajzlík jeden. Vždyť jsme si tak dobře žili. Něco o ženě, která si nelebedila a přesto vyhrála - vlastně o dvou ženách.

Mám dnes chuť vám opět něco vyprávět. Nikdo z nás se jen tak nevymaní ze současné situace a nejde žít v takové izolaci – především mentální – abychom byli nad věcí, nevšímaví, lhostejní a jakkoliv nepřemýšleli.

Čas virový, nám hodně naboural představu o tom, jak si pěkně žijeme v bezpečí, jak jsme silní, na vše se díváme pěkně s odstupem – a jak jsou před námi jen samá pozitiva.

Myslím si, že pokud dokážeme rychle najít cestu z krize – mám na mysli především z té paniky a chaosu – pak nám nakonec bude zkušenost prvních měsíců roku 2020, k dobrému a lidstvu hodně pomůže – a to na celém světě. Ale o tom třeba jindy.

Chtěl bych se dnes zamyslet nad stavem který nazýváme bezpečí. A mít to jako takový oslí můstek k příběhu zajímavé ženy.

Použiji totiž její citát: „Bezpečí je především pověra. V přírodě nic takového neexistuje a ani děti /lidští potomci/ jej v plnosti nezažívají. Život je buď odvážné dobrodružství, nebo nic.“ To jsou slova jisté Helen Kellerové.

Pokud chceme sami sebe, nebo někoho druhého motivovat, povzbudit, dostat do akce, dostat z bryndy – tak jej musíme postavit před jasnou skutečnost. Chceš něčeho dosáhnout? Chceš být úspěšný, uznávaný, platný, užitečný? Tak musíš zvednout zadek, vyjít a jít s kůží na trh!

Jestliže si budeš chrochtat pěkně „v bezpečí“, nic nebude – a nakonec se může stát, že sám sebe tou pasivitou ve spokojeném chrochtání, ohrozíš. A stáhneš, ohrozíš stejně i lidi ve svém okolí.

Ona ta myšlenka Helen Kellerové je slovo do pranice, zvláště pokud budeme uvažovat, zda bezpečí můžeme brát jako pověru. Pokud budete znát její příběh, pak asi pochopíte i její uvažování, a to je to důležité. Zde na zemi se opravdu asi stav bezpečí, dá chápat jako dobrý pro určitou chvíli nabrání sil a odvahy, ale pokud přetrvává, tak může být kontraproduktivní, a naopak mít negativní vliv. To jsou ty příběhy mamánků, lidí uzavřených ve svých ulitách a spokojených s tím, co jim prostě vyhovuje, v čem si rochní. Ono totiž zde v životě nic netrvá věčně. A pak to často /většinou/ i bolí.

Dnes se spíše mluví o komfortní zóně, ale mezi ní a pocitem bezpečí je rozdíl, ale to je na další a delší zamyšlení.

Helen Kellerová, je známa jako první hluchoslepý člověk, který dokončil studium na Harvardově univerzitě – a to dokonce s vyznamenáním. Současný běžně skepticky založený člověk hned utrousí: „Jasně, dali jí to ze soucitu.“ Ale to řekne hlupák, co o jejím zápase a životě neví vůbec nic.

Představte si, že se narodíte úplně zdraví a vše je krásné. A než oslavíte druhé narozeniny, tak vás meningitida připraví o sluch a zrak zároveň - úplně. Zboří se svět dítěte i rodičů. Tehdy přes doporučení a seznámení se s Alexandrem Bellem /nejen známým vynálezcem, ale hlavně člověkem zabývajícím se pomocí hluchoněmým/ do rodiny přišel klíčový člověk, Anne Sullivanová. Tato lektorka pro nevidomé, začala ve svých pouhých dvaceti letech, pracovat s tehdy již sedmiletou Helen. Tak mladý člověk, který dostal složitý úkol.

Nebylo to vůbec jednoduché. Výuka prstové abecedy, vnímání věcí kolem a snaha mluvit, říkat slova, neustále ztroskotávala na nechuti a nezájmu samotné Helen.

Dokážete si představit, že každý den začínáte znova a znova – se sedmiletou hluboce frustrovanou dívenkou - a nevzdáte to?

Pak přišel nápad a den, kdy Anne přivedla Helen k zahradnímu jezírku s proudem vody. Na jednu ruku jí nechala proudit vodu a druhou rukou jí nechala prsty přecházet přes abecedu a hláskovala jí slovo „voda“. To byl zásadní stimul zájmu. Najedou Helen chtěla podobným způsobem poznávat vše kolem ní a během toho dne se naučila prvních asi třicet slov ve svém životě.

Začala číst rukama a také se naučila mluvit. To byl ten start do všeho nového.

Později se naučila mimo rodné angličtiny plynně latinsky, řecky, francouzsky a německy. Nakonec ve 24 letech promovala na univerzitě. Stala se z ní spisovatelka. Psala v Brailleově písmu a napsala 12 knih, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Jako jedna z mála hluchoslepých lidí uměla číst lidem ze rtů doteky konečky prstů, a dokonce dokázala celým svým tělem vnímat hudbu, a byla velkou milovnicí hudby. Stala se světově známou osobností, se kterou se rádi setkávali významní lidé všech zemí a národů. Však si o ní něco přečtěte.

Asi chápete, proč jsem si dnes tento příběh vybral. Třeba někoho podobné motivace nezajímají. Každý jsme nějaký a každý jinak přemýšlíme a jinak vnímáme.

Mně ta současná doba a situace nějak chce říct, že možná je čas více přemýšlet a měnit zaběhlé! Protože nás určité bezpečí ukolébalo a najednou se bojíme, najednou se mnozí psychicky hroutí, najednou propadají nejistotě, beznaději, strachu.

Spisovatel Daniel Defoe naspal: „Strach z nebezpečí je tisíckrát větší než nebezpečí samo.“

Nechci dělat a vnucovat nějaké své závěry. Nechám to na každém z vás.

Tak na konci pro výzvu a motivaci nás všech nechám promluvit ještě samotnou Helen: „Jediná věc, která je horší než být slepý, je vidět, a nemít žádnou vizi.“

Autor: Libor Chrášťanský | středa 25.3.2020 19:07 | karma článku: 32.87 | přečteno: 5564x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 96 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 185 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 146 |
Počet článků 82 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1198

Mou největší a nejlepší školou byl a stále je život. Mnoho let se snažím být pomocí jednotlivcům i firmám v jejich rozvoji, změnách, zlepšeních a dobré kondici. Koučink, headhunting, stavba týmu, týmová práce, firemní procesy, motivace, školení, copywriting,... – společně s týmem šikovných lidí umíme dobře pomoci. Více jak dvanáct  let vedu neziskový projekt rozvoje baseballu, kterým prošlo více jak 1500 mladých hráčů ze střední Evropy i dalších zemí. Skrze sport se snažím připravit děti pro život a učím je poznat svůj potenciál. Odmítání od sponzorů, zkorumpovaná politika a přehlížení nadšenců, kteří pro děti a mládež obětují ze svého mála, zatímco jiní by se na tom ještě chtěli přiživit - to je to, co v takové neziskové práci zažijete. Vážím si lidí, kteří nechtějí promarnit život. Mám rád naši zemi a jsem na ni stále ještě hrdý.

www.startupteam.cz

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...