Pátek 3. dubna 2020, svátek má Richard
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 3. dubna 2020 Richard

A to jsme si tak lebedili

25. 03. 2020 19:07:07
Také se kolem vás lidé psychicky hroutí? Virus nám vstoupil do nepřipravených životů. To nám neměl dělat, hajzlík jeden. Vždyť jsme si tak dobře žili. Něco o ženě, která si nelebedila a přesto vyhrála - vlastně o dvou ženách.

Mám dnes chuť vám opět něco vyprávět. Nikdo z nás se jen tak nevymaní ze současné situace a nejde žít v takové izolaci – především mentální – abychom byli nad věcí, nevšímaví, lhostejní a jakkoliv nepřemýšleli.

Čas virový, nám hodně naboural představu o tom, jak si pěkně žijeme v bezpečí, jak jsme silní, na vše se díváme pěkně s odstupem – a jak jsou před námi jen samá pozitiva.

Myslím si, že pokud dokážeme rychle najít cestu z krize – mám na mysli především z té paniky a chaosu – pak nám nakonec bude zkušenost prvních měsíců roku 2020, k dobrému a lidstvu hodně pomůže – a to na celém světě. Ale o tom třeba jindy.

Chtěl bych se dnes zamyslet nad stavem který nazýváme bezpečí. A mít to jako takový oslí můstek k příběhu zajímavé ženy.

Použiji totiž její citát: „Bezpečí je především pověra. V přírodě nic takového neexistuje a ani děti /lidští potomci/ jej v plnosti nezažívají. Život je buď odvážné dobrodružství, nebo nic.“ To jsou slova jisté Helen Kellerové.

Pokud chceme sami sebe, nebo někoho druhého motivovat, povzbudit, dostat do akce, dostat z bryndy – tak jej musíme postavit před jasnou skutečnost. Chceš něčeho dosáhnout? Chceš být úspěšný, uznávaný, platný, užitečný? Tak musíš zvednout zadek, vyjít a jít s kůží na trh!

Jestliže si budeš chrochtat pěkně „v bezpečí“, nic nebude – a nakonec se může stát, že sám sebe tou pasivitou ve spokojeném chrochtání, ohrozíš. A stáhneš, ohrozíš stejně i lidi ve svém okolí.

Ona ta myšlenka Helen Kellerové je slovo do pranice, zvláště pokud budeme uvažovat, zda bezpečí můžeme brát jako pověru. Pokud budete znát její příběh, pak asi pochopíte i její uvažování, a to je to důležité. Zde na zemi se opravdu asi stav bezpečí, dá chápat jako dobrý pro určitou chvíli nabrání sil a odvahy, ale pokud přetrvává, tak může být kontraproduktivní, a naopak mít negativní vliv. To jsou ty příběhy mamánků, lidí uzavřených ve svých ulitách a spokojených s tím, co jim prostě vyhovuje, v čem si rochní. Ono totiž zde v životě nic netrvá věčně. A pak to často /většinou/ i bolí.

Dnes se spíše mluví o komfortní zóně, ale mezi ní a pocitem bezpečí je rozdíl, ale to je na další a delší zamyšlení.

Helen Kellerová, je známa jako první hluchoslepý člověk, který dokončil studium na Harvardově univerzitě – a to dokonce s vyznamenáním. Současný běžně skepticky založený člověk hned utrousí: „Jasně, dali jí to ze soucitu.“ Ale to řekne hlupák, co o jejím zápase a životě neví vůbec nic.

Představte si, že se narodíte úplně zdraví a vše je krásné. A než oslavíte druhé narozeniny, tak vás meningitida připraví o sluch a zrak zároveň - úplně. Zboří se svět dítěte i rodičů. Tehdy přes doporučení a seznámení se s Alexandrem Bellem /nejen známým vynálezcem, ale hlavně člověkem zabývajícím se pomocí hluchoněmým/ do rodiny přišel klíčový člověk, Anne Sullivanová. Tato lektorka pro nevidomé, začala ve svých pouhých dvaceti letech, pracovat s tehdy již sedmiletou Helen. Tak mladý člověk, který dostal složitý úkol.

Nebylo to vůbec jednoduché. Výuka prstové abecedy, vnímání věcí kolem a snaha mluvit, říkat slova, neustále ztroskotávala na nechuti a nezájmu samotné Helen.

Dokážete si představit, že každý den začínáte znova a znova – se sedmiletou hluboce frustrovanou dívenkou - a nevzdáte to?

Pak přišel nápad a den, kdy Anne přivedla Helen k zahradnímu jezírku s proudem vody. Na jednu ruku jí nechala proudit vodu a druhou rukou jí nechala prsty přecházet přes abecedu a hláskovala jí slovo „voda“. To byl zásadní stimul zájmu. Najedou Helen chtěla podobným způsobem poznávat vše kolem ní a během toho dne se naučila prvních asi třicet slov ve svém životě.

Začala číst rukama a také se naučila mluvit. To byl ten start do všeho nového.

Později se naučila mimo rodné angličtiny plynně latinsky, řecky, francouzsky a německy. Nakonec ve 24 letech promovala na univerzitě. Stala se z ní spisovatelka. Psala v Brailleově písmu a napsala 12 knih, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Jako jedna z mála hluchoslepých lidí uměla číst lidem ze rtů doteky konečky prstů, a dokonce dokázala celým svým tělem vnímat hudbu, a byla velkou milovnicí hudby. Stala se světově známou osobností, se kterou se rádi setkávali významní lidé všech zemí a národů. Však si o ní něco přečtěte.

Asi chápete, proč jsem si dnes tento příběh vybral. Třeba někoho podobné motivace nezajímají. Každý jsme nějaký a každý jinak přemýšlíme a jinak vnímáme.

Mně ta současná doba a situace nějak chce říct, že možná je čas více přemýšlet a měnit zaběhlé! Protože nás určité bezpečí ukolébalo a najednou se bojíme, najednou se mnozí psychicky hroutí, najednou propadají nejistotě, beznaději, strachu.

Spisovatel Daniel Defoe naspal: „Strach z nebezpečí je tisíckrát větší než nebezpečí samo.“

Nechci dělat a vnucovat nějaké své závěry. Nechám to na každém z vás.

Tak na konci pro výzvu a motivaci nás všech nechám promluvit ještě samotnou Helen: „Jediná věc, která je horší než být slepý, je vidět, a nemít žádnou vizi.“

Autor: Libor Chrášťanský | středa 25.3.2020 19:07 | karma článku: 29.98 | přečteno: 4384x

Další články blogera

Libor Chrášťanský

Zrušte s okamžitou platností dotace!

Současná situace ukazuje, jak nejsme připraveni na krize, epidemie, ochranu zdraví, a na mnoho dalších vážných skutečností, které v konečné fázi ohrožují i životy. Proč? Nejsou na to peníze! To se musí změnit! Zajímejme se

19.3.2020 v 10:07 | Karma článku: 29.08 | Přečteno: 802 | Diskuse

Libor Chrášťanský

Hyeny a mrchožrouti

Můžete ve svém společenském postavení, v moci, funkci, dělat ze sebe anděly, zneužívat vznešené účely – stále to bude zneužívání! I když se vaše dary budou tvářit jak humanita sama – zůstanete pokrytci! Stejně jako vaši fandové.

17.3.2020 v 10:07 | Karma článku: 23.67 | Přečteno: 560 | Diskuse

Libor Chrášťanský

Dát své děti babišům na oltář

Že jednou dají dnešní mladí lidé a děti tu naši zemi do pořádku, to si můžeme přát. Jen je dobré si uvědomit, že to bude trvat několik generací. A nám je to dnes lhostejné.

2.3.2020 v 10:07 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 644 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Vejdeme do zcela nového neznámého světa.

Záhadný koronavirus co na nás poslední dobou vyskočí takřka odkudkoliv. Ale co bude po jeho odchodu. Do jakého světa vůbec vstoupíme. Je nadmíru jasné že svět už nebude nikdy takový jaký jsme znali a o který jsme přišli takřka ze

3.4.2020 v 1:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Vojtěch Hála

Babiš, EU, korona a 30 miliard

Po delší době si zkusím napsat článek, hlavně kvůli mému duševnímu zdraví, jinak bych si musel hlavu ukroutit. Chápu, že většina novinářů má EU ráda a dá se tedy pochopit, že jí budou trochu stranit, ale proboha... proč tak okatě?

3.4.2020 v 0:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Irena Aghová

Marcus Tullius Cicero. 4. Antonius a Cicero

O vraždě G. Iulia Caesara bylo psáno dříve a nyní se podívejme, co všechno z toho vzešlo pro Marca Tullia Cicerona. Cicero zemřel 7. prosince r. 43 př. n.l.

2.4.2020 v 20:27 | Karma článku: 7.58 | Přečteno: 125 | Diskuse

Roman Košťál

Komunisti mají pořád jasno... Jo, oni podojí i kozla.

Komunisté mají vždycky své vidění světa. Je jim jedno, zda uškodí nebo pomohou. Soudruzi mají prostě nalajnovanou jedinou pravdu a ta je ta správná... Protože je jejich. A lidi? Těch je přeci hafo... (slušně řečeno)

2.4.2020 v 20:05 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 381 | Diskuse

Oldřich Šrámek

Proč otestovat všechny

V neděli jsem napsal blog „Otestovat všechny!?“ a reakce čtenářů byly vesměs záporné, především v tom, jak by to bylo drahé, prý po testu propukne nemoc až 5. den, je to prý v rozporu se selským rozumem, testování prý není žádným

2.4.2020 v 18:51 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 188 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 28.56 Průměrná čtenost 1246

Mou největší a nejlepší školou byl a stále je život. Mnoho let se snažím být pomocí jednotlivcům i firmám v jejich rozvoji, změnách, zlepšeních a dobré kondici. Koučink, headhunting, stavba týmu, týmová práce, firemní procesy, motivace, školení, copywriting,... – společně s týmem šikovných lidí umíme dobře pomoci. Více jak dvanáct  let vedu neziskový projekt rozvoje baseballu, kterým prošlo více jak 1500 mladých hráčů ze střední Evropy i dalších zemí. Skrze sport se snažím připravit děti pro život a učím je poznat svůj potenciál. Odmítání od sponzorů, zkorumpovaná politika a přehlížení nadšenců, kteří pro děti a mládež obětují ze svého mála, zatímco jiní by se na tom ještě chtěli přiživit - to je to, co v takové neziskové práci zažijete. Vážím si lidí, kteří nechtějí promarnit život. Mám rád naši zemi a jsem na ni stále ještě hrdý.

www.startupteam.cz

 

Schillerová navrhne zrušit daň z nabytí nemovitostí a odpočty hypoték

Ministryně financí Alena Schillerová navrhne na vládě zrušení čtyřprocentní daně z nabytí nemovitostí. Věří, že by to...

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Žil jako nemohoucí stařec. Pak Marek zhubl 57 kilo a je z něj idol žen

Marek Láca žil v osmadvaceti letech jako nemohoucí stařec, bez energie, bez ženy, zato však s pořádnou nadváhou. Ta už...

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....