Někteří tráví na hřištích i v tělocvičnách s dětmi a mládeží většinu svého volného času po práci. Víkendy pak znamenají soutěže, zápasy a o prázdninách část dovolené padá na letní soustředění a kempy. Ve svém volném čase
...a většina bez nároku na odměnu. To jsou trenéři dětí a mládeže.
Vím, o čem mluvím. Více jak deset let dělám projekty pro mladé hráče v ČR a střední Evropě ve sportu, který není tím top sportem v našich končinách, ačkoliv má pro děti a mládež velkou přidanou hodnotu pro budoucí osobní i profesní život.
Každý, kdo jen zahlédl poslední jednání Fotbalové asociace a viděl ony účastníky - kdo zaslechl nějaká ta prohlášení některých členů a představitelů - ale vnímá i ostatní instituce které se pasují do práva zastřešování sportu – tak si musí udělat jasný obraz o tom, kde končí a jakým směrem jdou ty veliké finanční prostředky, a to ať státní, evropské nebo sponzorské.
K těm nadšencům u dětí a mládeže určitě nedojdou, a pokud ano, tak ve směšné míře, která nepokryje ani potřebnou režii amatérského mládežnického sportu.
A kdyby náhodou se trošku více otevřela dobročinnost dárců a sponzorů, tak přispěchá politik některé z komor či z vlády, a nasadí na spolky EET, zdaní dary a bude řečnit o podvodnících, zlodějích, či neprůhledném hospodaření spolků. Tedy hloupě a bezhlavě házet všechny do jednoho pytle.
Do korýtek je nasypáno, ale ti nadšení amatérští dobráci, kteří často šahají i do svých kapes, aby na trénink přinesli nějakou dobrou vychytávku, a huntují si vlastní rodinná auta, ti se často nedostanou ani pro drobečky pod ta korýtka, protože nenažraní nikoho ke korytům nepustí a postarají se, aby i zbytky nějakým způsobem byly odkloněny směrem, jakým oni chtějí a potřebují.
Zaujal mne výrok zástupce pivovaru Gambrinus, který se dotkl myšlenky, sponzorovat spíše než-li vrcholový fotbal, tak ten mládežnický či regionální. Tedy více se věnovat amatérům. Ano, nakonec tato myšlenka nebude mít takovou podobu, ale třeba alespoň o trošku více peněz na nějaký regionální mládežnický fotbal přijde. I když bych se přimlouval, aby zájem sponzorů nebyl tak vyhraněn fotbalu a hokeji.
Vážím si těchto trenérů, těchto nadšenců a dobrých bláznů. A doporučím vám, abyste si jich vážili také. Ono se totiž klidně může stát, že nějaký úředník vymyslí nařízení, které bude tyto lidi lustrovat, omezovat a nakonec je donutí se vším praštit. A protože díky politiky nastavenému byrokratickému prostředí ve školách se asi nejen nedočkáme smysluplné koncepce školních sportů, a naopak být tělocvikářem, bude pro mnohé učitele chůze po tenkém ledě, tak jednou může být pozdě, zachraňovat situaci zdravého vývoje dětí.
Kdyby nebylo nadšených trenérů, přátel, tak bych ani náš projekt nemohl po dobu deseti let poctivě dělat a neměl by takové výsledky, protože rodinné fondy a vlastní sponzorství by vše neutáhly. Za celou dobu jsme nezískali jedinou státní či evropskou podporu, protože pravidla jsou psaná tak, aby vyráběla důvody k zamítnutí. A hlavně, dnes se z evropských dotací upřednostňují různé politické servisní spolky, tlachalové, odpůrci všeho možného, a na spolky se smysluplným programem, se nedostane – nejsou v politickém a korytářském zájmu.
Pokud jsem oslovoval sponzory, tak jejich prioritami byly extraligové týmy, filmové festivaly, mediálně sledované projekty. Tedy nulový úspěch. Protože která média by se zabývala nadšenými lidmi kolem sportu dětí a mládeže.
A amatérský mládežnický sport se tak dostává do začarovaného kruhu. Kruhu, který uvnitř žije jen díky zapáleným bláznům a dobrákům, kterým děti, mládež a jejich budoucnost nejsou lhostejný.
To těm u koryt, těm je to úplně jedno.
Tak sportu zdar!
