Mluvíte mi z duše. Je několik oblastí týkajících se reklamy a značky co mě dlouho štvou a i přes pádné argumenty se v dnešním zmanipulovaném světě těžko s kritikou proráží. Lživé reklamy propagují zpravidla výrobky a spotřebitel netuší kdo je výrobce, název výrobku se stane značkou a název firmy nikdo nezná. To je špatně, poškození dobrého jména je u výrobku krátkodobý výpadek, ale u firmy s konkrétním majitelem zaznamená dlouholeté problémy, nebo i krach. Výrobku se reklamou připíší zázračné vlastnosti, jsou i prefabrikované reklamy, z několika záběrů sestavíte universální reklamu do které lze zasadit prakticky jakýkoliv výrobek, zkuste si v praxi zaměnit virtuálně výrobek za jiný, možná vás překvapí ta spousta universálních prefabrikovaných reklam.

Je to hra o důvěru, otevřeně nám říkají: "My vám sice lžeme, ale zato s úsměvem."

Co mě nejvíc vadí je to, že tohle heslo se přeneslo do politiky. Pozlátko lží má po vzoru prefabrikované reklamy zaujmout určité procento lidí a na ostatní se zvysoka kašle a naopak je potřeba je onálepkovat, zesměšnit a urazit, vykopat příkop a ohradit vlastní voliče, učinit je odolné vůči jiným názorům.

Je tu však obrovský rozdíl, když si jdete koupit auto, tak asi nedoufáte, že s ním přistanete na Měsíci, jak to bylo v reklamě, jenže když volíte politika doufáte třeba, že do dvou let máme plat jako Němci, nebo jen jaksi hloupě, že bude prostě líp. Říkáte, že tahle vláda má smůlu, nojo a co ta předchozí, ta taky. Politici nás brzdí v době růstu a neschopní jsou v době krize. Navíc si myslí že nás musí řídit, že to potřebujeme, že k tomu mají mandát. Přetavují reklamou vyhnaných několik hlasů v mandát od celého národa, chybí pokora a to mě vadí.

Politici hřeší na to, že lidi nevědí. Nevědí třeba v čem spočívá politikova moc, pokud to není všeobecně známo, pak nikdo nevolá po odebrání, že. Schválně, víte to vy, jak vlastně politik dosáhne toho, že se dotace dostane na správné místo, že se přestane vyšetřovat trestný čin a pod. Kdo to ví?