V krajích to vře – žáby, štíři, hadi

Povolební vyjednávání, námluvy, sliby, dohody i nedohody, machinace, taktiky,…. Nasadily se masky, aby se pak, po několika měsících, do sebe zastupitelé mohli pustit, ačkoliv se tak krásně dohodli.

Znáte to vyprávění o štíru a žábě? Vlastně bychom mohli mluvit o bajce.

Tak to vám tak stojí na břehu řeky štír a moc by chtěl na druhou stranu. Jenže ouha – neumí plavat. A tu vidí žábu a rozhodne se, že ji požádá o službu.

„Což o to, asi by to nebyl problém“, povídá žába. „Ale mám strach, že mě bodneš a otrávíš.“

„Ale prosím tě, proč bych to dělal, vždyť bych se sám utopil spolu s tebou, kdybych tě otrávil“, důrazně vysvětluje štír. „A nezapomeň, že naše partnerství může nakonec být prospěšné pro nás oba, a to nemluvím o tom, jak stoupne tvá prestiž, když mě budeš mít za parťáka“, dodal jedovatý členovec.

Žába přemýšlí a pak nakonec svolí. Štír si vleze na žábu a ta se s ním pustí na druhý břeh.

Když jsou za polovinou řeky, najednou švih, a zadeček štíra s jedovatým trnem zasáhne žábu. Křeč jí obsáhne skoro okamžitě a začnou se oba topit. Z posledních sil se žába ptá štíra, kterého již také voda pohlcuje. „Proč jsi mě bodnul, když jsi slíbil, že to neuděláš?“

„Když já nemohu jinak, je to moje přirozenost.“

Také často vidíte, jak mediální týmy kolem politiků a politických stran vytvářejí svatozáře, natírají je do pozitivních barev? Jak sami někteří politici mají v určitý čas tak medová ústa a slibují i to o čem nemají páru?

A pak „bum a prásk“. Jejich přirozenost se ukáže v plné síle. Přirozenost sil, které je ovládají ze zákulisí, vyplave na povrch.

„Sorry jako!“

Pokud přirozeně chybí charakter takové osoby, a absentuje morální kredit, nečekejte pozitivní změnu ani to, že takový člověk se chce změnit!

A skutečností je i smutný fakt, že si neuvědomují, že je samotné ta vlastní přirozenost může ohrozit, ne-li zničit. Ale na to nemyslí.

Současnost nám tolik neohrožuje jakkoliv mutující koronavirus, ale jed politických a mocenských škorpionů. Jed, který již nyní ohrožuje naši budoucnost.

A tak se nechme překvapit, jak a kde v krajích se projeví alespoň snaha o zodpovědnost za získaný mandát a nějaký morální kredit utvořené koalice. A kde, a jak rychle, prosákne zase ten stejný jed korupce, nahrávání oligarchům a odklánění do soukromých truhliček, kabelek a taštiček na víno.

Vždyť už ve Starém Zákoně se jasně zdůrazňuje, že nemohou dva či více spolu jít, něco hodnotného vybudovat a dosáhnout, pokud nejen se nedohodnou, ale hlavně nejdou spolu za stejným cílem.

A ono to platí stále a člověk se nepoučí, protože nechce.

Na každý pád však je dobré dávat najevo, že škorpiony s jejich přirozeností nechceme! Nebo ano?