Proč to smrdí?

Nějak nám ta naše současnost zasmrádá. Proč? Nosíme roušky, abychom NĚCO nechytli, protože NĚCO tu hnije. A bojím se, že budeme nosit roušky a bude se nám zakazovat sdružovat, cestovat, bavit se, ale možná i studovat.. A nakonec? 

...nakonec i pracovat, dokud to NĚCO nevyhnije. Jen abychom spíše nezačali vyhnívat my sami.

A ten virus a všechny další co se ještě chystají, budou jen určitými nástroji, aby se NĚCO udrželo v sedle a u moci.

Tomáš Baťa, který v době Velké hospodářské krize dokázal naopak rozvíjet své závody, zvyšovat produktivitu a umožnit svým zaměstnancům se krizí nezabývat - tak se vyjádřil, že „Příčinou krize je morální bída.“

Už to slyším: "Jděte do háje s morálkou a morálním kreditem, to se dnes nenosí, to je pravěk,... K čemu je morálka?"

Baťa neupřednostňoval své obohacování, ale dobrou kondici a spokojenost lidí, obyčejných lidí. A věděl, proč je to důležité. Jednal podobně, jako mnoho podnikatelů, kteří zvedali poválečné Německo z popela.

Dnes slyšíme, jak zatím co lidé začínají ztrácet práci, mnohé firmy se začínají dostávat do existenčních problémů, tak je dost jedinců, kteří astronomicky bohatnou a je jim úplně jedno, co prožívá společnost, protože naopak z její krize, jejich bohatství dál poroste.

To jsou ti novodobí bossové, to je ta morální bída. Ale média je natírají na bílo, snaží se jimi motivovat mladé a strhávat na ně sympatie a obdiv od mas.

Na politiku a východisko z krize pohlížel Tomáš Baťa tak, jak můžeme pochopit třeba v jednom z jeho vyjádření: „…..nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující!  Dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze! Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Tak kdo stojí dnes za krizí v naší zemi, stejně jako v Evropě i v celosvětově? Kdo nás nakazil morální bídou, proti které žádné roušky neochrání? Komu krize i samotný COVID-19 vyhovuje?

Asi je důležité si tyto otázky klást, ale také vyžadovat na otázky odpovědi a hledat a pojmenovávat konkrétní viníky. Bez síly tlaku veřejnosti se však odpovědí nedočkáme. Ale také nečekejme, že se podobné pandemie nestanou moderním prvkem uchopování vlivu a možností manipulace světa.

Ale asi je i dobré se dívat, kdo dnes rozhoduje, kdo dnes řídí společnost, stejně jako jaké máme manažery, vedoucí a v neposlední řadě, komu se dává prostor pro ovlivňování společnosti, komu se dělá v médiích reklama v možnosti vysílat kdejakou, rádoby moudrost, moderní vlnu, filozofii, ale jinak neskutečnou pitomost a nepodstatnost.

Aby člověk mohl mít právo oslovovat druhé, vést lidi, řídit a směrovat společnost, tak by asi nejdříve měl být vyzrálou, moudrou a morální osobností. To platilo a bude platit, co se budou psát lidské dějiny. A podle toho také bude vypadat hodnota života člověka na této planetě.

Dávno tomu i před naším letopočtem, čínský myslitel Konfucius jasně definoval, jak člověk dojde moudrosti, která mu pak dává právo někoho dalšího řídit a vést.

Uvedl tři cesty k moudrosti, z nichž ta první, je cesta přemýšlení, kterou považoval za nejušlechtilejší. To je tedy to, že nejdříve musím vědět, mít to co vím, tak promyšlené, ozkoušené a v tom být utvrzen. Tedy vzdělání ověřené praxí. A prosím zárukou opravdu žel dnes není vysokoškolský diplom.

Potom je to cesta napodobování, kterou uvedl jako nejlehčí. Jen ale pozor, tady nejde o nějaké opičení se, kouknutí na pár videí na YouTube, nebo se zviditelňovat podcastingem za každou cenu,... - ale odpozorování jednání, přístupů, chování, schopností druhých, třeba nadřízených, starších,… a i to chce dost času pro vyzrání.

No jako třetí cestu uvádí zkušenosti. A to naopak považuje za nejtěžší. Osahat si, sám prožít, vyzkoušet, získat v tom mistrovství, párkrát si nabít hubu, zažít neúspěchy,….

A takový člověk je pak nejen moudrým, ale většinou i morálním.

A jak je to tedy dnes?

Jistě, k bohatství se dnes lidé mohou dopracovat i rychle, díky všem možný fíglům, ale i podvodům, dotacím, politice, šmejdovství, využitím nevědomosti a prostoty mas, aj. Dokonce využívají strachu, aby z lidí a společnosti vysáli třeba i poslední peníze.

O takových se píše a mluví nejvíce a často, i když budou třeba obvinění z nekalostí, tak přežijí, nikdo je neodsoudí a nikdo jim majetky nesebere. Paradoxem je, že o podnikatelích, kteří opravdu vybudovali kvalitní a poctivý business a právem si užívají i výhody svého úspěchu, tak proto, že se o nich nepíše, tak je lidé mají za nepoctivé, lumpy, ... A nakonec ještě přijde nějaký šmejd, který díky zasmrádlému vlivu, na takové lidi zaklekne.

Tak proč být morálním?

Asi patřičná otázka -  no, ale pak se nedivme, že společnost zasmrádá, kazí se a viry mají pré.