„O chytré ženské je nouze….“

A hned se můžeme prát, dohadovat, urážet, soudit, ….. Feministky se mohou začít svolávat a vytvořit kampaň proti kampani…

Tak to rychle pojďme napravit: „O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jen jsem chtěl provokativně připomenout autora.

Před 115 lety se na pražském Smíchově narodil Jan Křtitel František Serafínský Werich. Byl jedináčkem a říkával, že k nim ani nikdo nechodil a cítil to jako malér. Dětství asi neměl radostné a možná o to více bylo prostoru k tomu, aby v něm uzrávala nejen touha po vědění a hlubšímu vnímání, ale také touha být mezi lidmi a něco jim zajímavou, ale inteligentní formou sdělovat.

Měl jednu manželku, se kterou byl 51 let a hluboce si jí vážil a respektoval.

Není potřeba tu asi uvádět více faktů a detailů ze života Jana Wericha. Myslím si, že on sám by řekl, že je to zbytečné, protože blbci by to nepomohlo a stejně by jej nenáviděl a nenechal se změnit a inteligent, ten ví a nemusí být více poučován.

Tak jde jen o vzpomínku a nasměrování zájmu asi hlavně mladé generace, aby více toužila být Werichy, nežli některými současnými figurami, které plní média a nemusí být jen z politické sféry, ale i z té umělecké, nebo podnikatelské.

Inteligence, vědění, morálka, široký přehled, úcta k národu a zemi a hlavně inteligentní humor, to nějak není hodnotami, které si lidé v Česku všímají.

Určitě se dnes několik lidí vrátí v úvahách k Janu Werichovi a bude se snažit svými slovy vetřít do stejné krevní skupiny. Ale kdo z nich skutečně má to čisté svědomí se tak prsit?

Já si netroufám zde jakkoliv za pana Wericha spekulovat, co by k dnešní době, politické situaci, mediálním figurkám, náladě ve společnosti, úrovni v kultuře a mnoha dalším skutečnostem, řekl a jak by se stavěl.

Chce se mi tvrdit, že by byl určitě smutný – a moc bych si dnes přál mít tu možnost zajít na Malou Stranu, do ulice U Sovových mlýnů, číslo popisné 7, a tam někde v koutku tiše sedět a poslouchat. A nemyslím si, že bych se vším souhlasil, ale mohl bych nad tím přemýšlet, protože jeho myšlenky by nebyly mělké.  Na jedno jsem si říkal, že bych měl touhu se jej zeptat. Jaký má názor na Václava Havla. Tak žel budu muset si nechat zatím názor svůj.

V mládí jsme se s kamarádem často rádi toulali kolem Kampy, Malostranského náměstí i kolem té tajemné vily. I když oko státní bezpečnosti zde bdělo s velkou důležitostí. O to více jsme to měli za dobrodrůžo.  Však Jan Werich není jediným člověkem, ke kterému bych dnes chtěl zajít na návštěvu a potěšit se myšlenkami, názory, vzpomínkami. Takových lidí mám ve virtuálním seznamu až dost.

Měl myslím velké sociální cítění a často zdůrazňoval důležitost vědění – tedy moudrost. Mluvil hodně o životě ve skutečné svobodě. S čím však snad nejvíce bojoval a co se velmi pravidelně objevovalo v jeho tvorbě a vystoupeních, to byla lidská hloupost a blbci.

Možná by se nestačil divit, jak se blbosti, hlouposti, omezenosti a nevzdělanosti v dnešní době a v naší, ještě stále svobodné zemi, daří.

No, „ryba smrdí od hlavy“. Mozková tkáň je rychle náchylná k tlení a zvláště, když jí moc není. Ale tady nejde jen o tlení, ale také o nezdravé a hloupé myšlenky, které se v prostředí blbců, šíří o to rychleji.

Otevřeně přiznám vlastní naivitu, když jsem si po revoluci myslel, že po omezené čtyřicetileté době se ve společnosti projeví právě ta moudrost, vliv hodnotných a skutečně moudrých a morálních lidí. Žel ti zůstali upozaděni a aktivní byli hlavně lidé moci a vlastních zájmů chtiví. A to žel přetrvává.

Dejme dnes vzpomínku panu Janu Werichovi a snad pár jeho citátů o hlouposti, které by mohly probudit ty z vás, kteří hloupí nejste, ale jste pasivní či lhostejní.

„Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“

„Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.“

„Hloupost se vyfackováním nedá vyléčit - Kde blb, tam nebezpečno.“

„Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.“

„Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude na světě lidí víc hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.“

„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové, kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. A to důležité nezapomeň, že chlap nesmí být blbej ve třech případech: za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese…“

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“

A snad ještě nakonec toto milé konstatování:

„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“

Děkujeme, pane Werichu!