Není jednoduché a vůbec ne správné, se vyhýbat, přehlížet a být lhostejní k tomu, co se kolem nás děje. Ale není ideální, pokud by nás ta neskutečná a neuvěřitelná stupidita vývoje společnosti pohlcovala natolik, že ztratíme motivaci a soustředění na to, být stále ještě lidmi s vírou v dobré.
A jen tak se štípnout, nestačí!
Situace kolem nás se sama od sebe nevyřeší, protože paraziti nás mají rádi, a jak nádherně uvádějí parazitologové, profesoři Lukeš a Flegr, tak se s parazity musíme naučit žít, některé mít i rádi, a pochopitelně vědět, že někteří nás mohou z fleku zahubit. Prosím, platí to i u lidských parazitů!
Chránit se před blbou náladou, před blbci - nenechat se pohltit a být zdravý na duchu a umět se bránit. To je oč tu běží. Protože jedině tak, můžeme být zdravou alternativou proti nebezpečí, které se nezdravě rozpleveluje.
A já vám tu nyní dám návod, jak přijít k ANTI idiocy/forte. Zadarmo!
Prožívám poslední dobou dost starostí a zklamání od lidí - stejně jako na mě působí ta stupidita jednotlivců a společnosti - a někdy mi vyvstanou slova citlivého černošského obra Johna Coffey, ve filmu Zelená míle: „Jsem unavenej, šéfe. Jako pes.“ Přesto, oproti Johnovi, pořád cítím, že mám čím být užitečný, co předávat, za co bojovat a jak pomoci.
A v čem je ten lék?
Mám velký dar v našem psovi. Je to bloodhound Saul. Tedy asi by mi neodpustil, kdybych jej nepředstavil celým jménem - Frank Iseb Saul. Ale podstata jeho daru je v potřebě chodit. Minimálně sedm kilometrů denně.
Víte jak je nádherné ráno? Tedy když mluvím o ránu, tak myslím od šesté hodiny, nebo ještě dříve.
Zrovna včera jsme šli a na rybníku za hřbitovem, kde krásně voněla voda i ranní dech trávy a stromů, jsme objevili labutí rodinku se šesti mláďaty. To se vám z té atmosféry až dech zastaví a srdce rozbuší. Pak pokračujete cestou lemovanou chrpami, přejdete přes louku plnou lučního kvítí a do toho ptačí koncert.
Tolik pozitivní energie, že byste ji ani v baťohu do zásoby nepobrali. Tam nemyslíte na politiku a zmetky její výroby.
A není podstatné, zda je léto, podzim, zima či jaro. Vždy je čím se pozitivně nabít – a nemusíte se trápit počtem kilometrů. Na vzdálenosti nezáleží – ale na intenzitě a předmětech vnímání ano. Večerní krátká procházka má zase úplně jiná kouzla.
Stejně můžeme načerpat energii dobrou knihou, relaxací při hudbě, nebo motivací od lidí, kteří mají lidskou hodnotu.
A věřte, že pak s daleko větší silou i nadšením budete chtít bojovat i proti stupiditě lidí. Najednou zjistíte, že máte více energie a moudrosti bojovat za budoucnost svých dětí i této země.
Aby se náhodou nestalo, že louky, pole a rybníky, budou patřit někomu, kdo vám zakáže se k nim jen přiblížit. Aby jedy nezničily přírodu a potřebnou zvěř. Aby se nestalo, že vám bude někdo zakazovat, co můžete říkat, o čem můžete psát. Taky aby zbylo a bylo dost peněz na jiné projekty – pro děti, nemocné, lidi v nesnázích, mladé rodiny, vzdělání, seniory, přírodu, ... Aby vesnice byly plné života a neohrožovaly nás nacionalistické samozvané gardy.
Podlehnout jedu společnosti a těm, kteří si lidi chtějí brát za rukojmí, to je smrtelné. Proti chorobám je potřeba se otužovat, zdravě žít a být mentálně fit. ANTI idiocy/forte, které vám zde nabízím, tak tomu kdo chce a potřebuje být silný, tu kondici jen posílí.
A nezapomínejte na večer - a to jak a s čím usínáte!
Psychiatr Vladimír Vondráček říkal: „Veselý večer je prospěšnější než tuba léků na uklidnění.“
Tím nemyslel alkoholovou veselost, ale třeba milou a veselou společnost, posezení s rodinou, přáteli, ... být vyrovnaný a pozitivní.
A nechoďte na mě s tím, že na to vše nemáte čas.
Miliardář a podnikatel světového formátu Steve Jobs, sám přiznal /žel na sklonku života/: „Ty nejlepší věci v životě mě nestály žádné peníze. To nejcennější, co všichni máme, je náš čas.“
Buďme silní a zdraví!