Kdo chce pracovat, tak napravo!

Ve výrobní firmě právě probíhá výběrové řízení na operátory výroby a další pracovní potenciál. Dvacet pozvaných zájemců sedí ve školící místnosti firmy. Přichází tři firemní zástupci, pro tuto záležitost určení.

 „Tak přátelé, nebudeme si na nic hrát a hned na začátku – aby bylo mezi námi jasno – kdo skutečně chce pracovat, tak napravo a kdo si přišel jen pro razítko, tak nalevo!“ ujme se bez velkých okolků personalista.

Žádné vzrušení. Pět lidí se postaví doprava a patnáct doleva.

O jakou firmu se jedná? To není podstatné. Ono se nejedná o ojedinělý případ a pro každou firmu je důležitý následný výsledek takové výzvy. Ani ten není ojedinělý. Žel. Taková je dnes doba a raději hned na začátku uvedu, že se mě podobný krok personalisty líbí. Je totiž přímočarý a pro další vývoj a výsledek pro samotnou firmu, efektivní.

Kdo může za ten nepoměr vlevo stojících oproti těm vpravo?

Odpověď je jednoduchá: především vládní politika, ministerské diletantství a pasivita v době ekonomické prosperity, špatně nastavené procesy úřadů práce, populistické žvanění, místo skutečného makání…

Protože většinou zaznívá výzva, aby uchazeči se skutečným zájmem stáli napravo, tak i ta většina stojící nalevo jakoby měla v sobě vypovídající význam doby.

V posledních dnech, se stalo již pravidlem, že všechny ministryně vlády doslova odborně perlí a jediné, v čem nezklamou, je skoro až chorobná devótnost k premiérovi, který neustále překvapuje, jaký skutečně „manažer“ a „odborník“ je.

Paní ministryně práce a sociálních věcí předvádí, jak pracuje čistokrevný teoretik, který je úplně odtržený od praxe a reality. Však taky nemá kde a z čeho moudrost a zkušenosti brát. A být jen politik, to skutečně nestačí tam, kde je potřeba znát terén a omakat si jej.

V čem je tedy chyba?

Tak především úřady práce nezajímají výsledky podobných řízení a nejsou nastavené standardy zpětných vazeb a jejich následných kroků. Nemohou za to lidé na těch úřadech, ale systém. Ten v případě nouze hodí vždy zodpovědnost na zaměstnavatele.

Systém práce s nezaměstnanými vůbec nepracuje se skutečnou snahou lidi zaměstnat, vyvíjet na ně tlak, přinášet fungující pomoc.  Chybí norma „prokazatelné a aktivní hledání zaměstnání“, bez které se dál vyplácejí podpory a dávky každému.

Dlouhodobě je špatně nastavený proces rekvalifikací, stejně jako systém umístění nezaměstnaného s dotací na plat a důrazem bedlivého sledování jeho zapracování a uchycení.

Stát nedokázal nabídnout a zvýhodnit pro zaměstnavatele institut sdruženého zaměstnávání a opět vše nechal jen na zaměstnavatelích samotných.

Velká část zaměstnanců úřadů práce vůbec nemá nastavený zájem odvádět dobře svou práci, protože za to nejsou placeni a hlavně přeci si nic jiného, nežli tvrdost ti nemakačenkové nezaslouží. Avšak by bylo nespravedlivé říci, že nejsou výjimky a to včetně některých řídících person úřadů, které dělají více, než mají a skutečně pracují s empatií a vlastními přidanými hodnotami. Ty však nikdo neocení, protože to nedokáže rozpoznat, nezajímá jej to a odměny si rozdají ministři se svými úředníky, za mizernou práci.

A aby paní ministryně práce a sociálních věcí ukázala, jak to se svým týmem řídí, tak jediné co prozatím dovedli do konce je, zrušení Fondu dalšího vzdělávání, který v konečném výsledku produktů měl více kladného hodnocení a skutečných výsledků pro samotné nezaměstnané, než většina kroků ministerstva v oblasti nezaměstnanosti. Původně bylo příčinou obvinění bývalého ministra Drábka, ale jej i další obviněné, soud neshledal vinnými a tak si našli úředníci důvod v množství externích pracovníků na projektu. Úsměvné však je, že právě většina těch externích pracovníků přinášela onu hodnotu a kvalitu projektu a snažila se, aby těch, co se staví při takových výzvách doleva, bylo co nejméně.

Ale o něco takového, jako skutečná hodnota, přeci vládním úředníkům nejde. A bylo by spravedlivé, kdyby evropská kontrolní komise ohodnotila samovolné ukončení dotačního programu a zrušení před dokončením, jako hrubé porušení a MPSV by muselo dotace vracet.

A kdo tedy bude dál nabízet podporu nezaměstnaným? Úřady práce!  Institut, který by se měl překopat od základů, ale hlavně by nějací skuteční externí odborníci měli pracovníkům úřadů práce a ministerstva pomoci.

Na pracácích je evidován stále dostatečný potenciál pro firmy. Jen hlupák se přikloní k žvanění hlavy státu o čerpačích sociálních dávek. Jistě, jsou. Ale především díky špatné vládní politice a nastavení procesů zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Kvůli stejnému důvodu však ten vhodný potenciál nezaměstnaných, do firem nenastupuje.

A pokud by měla jít výtka i směrem k zaměstnavatelům, pak snad formou doporučení. Začněte se věnovat svým mistrům, předákům a vedoucím! Ti jsou většinou příčinou, proč některé firmy jsou stále „průchoďáky“. Pokud se v této oblasti nebudete umět vyrovnat Německu, Británii, Francii, a dalším západním zemím, tak jejich úrovní v personální stabilitě a efektivitě nikdy nedosáhnete.

O tom, zase někdy jindy.