A jaký postoj máte vy?

Zvu vás na malé povídání o životě a našich postojích v něm. Tentokrát necháme politiku stranou. Protože i to, jaký k ní máme postoj, je důležitější, nežli figury v politice. Mít správný postoj – to je základ

„Okolnosti nemohou změnit život člověka. Jeho postoj jej změnit může a mění.“ Sri Chinmoy

Ze všech stran jsme bombardováni novými výrazy a pojmy. Pokud v každé větě nepoužiji anglický termín, tak jsem druhořadý a nemoderní - prokrastinací již nazýváme snad i vyčkání, až přestane pršet…. 

Na jedné straně se snažíme uplatňovat pozitivní psychologii a motivaci – a vzápětí se vystavujeme stresovým situacím a chaosu, protože neumíme komunikovat, respektovat se,… ale také být spokojení.

V klinické psychologii /většinou u odvykacích terapií/ platí takové pravidlo, že pokud mají změny zabírat, tak klient by neměl být v situaci, kdy není odpočatý, kdy je podrážděný a nespokojený. A ono to platí i pro profesní či osobní život – mít správný postoj, být ve správném postavení/rozpoložení.

Také když chceme rozpoznat pesimistu či optimistu, budeme sledovat a vnímat jeho postoje a reakce v situacích - a to z hlediska času, rozsahu, osobního podílu. Ale o tom třeba někdy jindy a jinde.

Zase jsem byl mezi lidmi – naslouchal jsem, pozoroval, vnímal.  A zaujaly mě různé postoje lidí ke stavu spokojenosti či nespokojenosti. Tam v těch postojích je hned několik prvků, které můžeme využít v pozitivní motivaci – to však je na samostatnou přednášku. Ale já chci jen mezi vás vypustit pár myšlenek - jako polotovary k vašemu vlastnímu uvažování – tedy pokud chcete uvažovat a přemýšlet.

Napadá mě tu myšlenka Benjamina Franklina: „Spokojenost činí z chudých lidí bohaté a nespokojenost činí z bohatých lidí chudé.“  No, to je docela silné - a můžeme si hrát s pohledy jako - „chudý a bohatý v čem?“

Také je v hodnocení spokojenosti vždy důležité rozlišovat úrovně: - spokojenost sám se sebou - spokojenost se svou prací a výsledky - spokojenost se situací - spokojenost s podřízenými, týmem, aj  Každá úroveň má jinou míru a kroky pozitivní motivace.

Nečekejte, nějaké jasně definované závěry. Opravdu vás chci motivovat k vlastnímu zamyšlení se. Třeba i tímto příběhem:

To si to tak jednou ve chvatu hasí jistý úspěšný podnikatel po nábřeží, kolem místa, kde kotví rybářské lodě. Všechny jsou ještě na moři a rybáři se snaží ulovit co jen je možné. Ale jedna loď tu kotví a u ní sedí rybář, který spokojeně nastavuje tvář slunečním paprsků a bafá z dýmky. Ačkoliv podnikatel fakt spěchá, nedá mu to a rybáře se zeptá:

„Proč nejsi na moři a nechytáš ryby?“  

„Protože jsem jich dnes už chytil dost,“ odpověděl rybář.

„Proč si nenalovíš více ryb, než kolik potřebuješ?“ ptá se businessman.

„A co bych s nimi dělal?“ kontroval rybář.

Podnikatel nechápavě až podrážděně pokračuje: „Mohl by sis vydělat více peněz, koupit si další i větší člun, lovit více ryb a třeba i ještě větší ryby. A vyděláš si daleko více peněz. Dokonce bys mohl mít celou rybářskou flotilu člunů - a byl bys bohatý tak jako já.“

Rybář zabafal z fajfky, podíval se klidně na muže v skvěle střiženém obleku a zeptal se:

„A co bych dělal potom?“

Podnikatel se připravil na smeč a řekl: „Pak by ses mohl v klidu posadit a radovat se ze života.“

Rybář se mile usmál a pravil: „A co si myslíš, že dělám teď?“

Že tu vedu nějaké proletářské bláboly? Ne! Dávám příklady postojů.  Postoj k životu, situacím, lidem, věcem, myšlenkám… je důležitější než diplom, peníze, úspěch či neúspěch. Je více, než jak vypadám a co si o mě druzí myslí. Postoj tvoří i boří.

A pokud jste dočetli až sem, tak vydržíte ještě jeden příběh k zamyšlení. Je z pera Charles Swindolla.

To byl jeden chlapec – byl to obyčejný kluk - houpal se ve větvích stromu, jedl jeho jablka a spal v jeho stínu, byl tak rád s tím stromem … Ale jak rostl, trávil se stromem stále méně a méně času. „Pojďme si hrát,“ řekl strom. Ale mladý muž se zajímal jen o studie, kariéru, peníze. „Tak si vezmi všechna má jablka a prodej je,“ řekl strom. Muž to udělal a strom byl šťastný. Pak se dlouho nevracel, až jednoho dne prošel kolem a strom se zase smál. „Pojďme si hrát!“ Ale muž, unavený ze světa, z práce, z lidí - chtěl utéct pryč od toho všeho. „Poraz mě. Vezmi můj kmen, udělej si loď, pak můžeš odplout někam daleko,“ řekl strom. Muž to udělal a strom byl šťastný. Uplynulo mnoho let – a pahýl stromu čekal. Nakonec se muž vrátil. Byl příliš starý, aby si hrál nebo usiloval o bohatství, natož aby se plavil po mořích. „Je ze mě docela dobrý pařez. Posaď se a odpočiň si,“ řekl strom. Muž to udělal a strom byl šťastný.

Dva postoje. Rozumíme, o čem ten příběh je?

Mějte dobrý nový den!