Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ruka na rameni

19. 06. 2017 13:12:44
Možná jste to také četli: "Podle agentury Pew Research Center, tak většina lidí v bohatých zemích nevěří, že se jejich děti budou mít lépe." Na bohatý svět padá blbá nálada.

Dnes běžná móda černých brýlí se dostává i do duší lidí, kteří vidí svět černě.

Ne, nebudu se zabývat výsledky zkoumání této agentury. Nejen, že je to na několik úvah a hlavně bychom museli vzít více pohledů z mnoha stran. Ale to, že se člověk dostává do područí stresu a nejistoty, to je znát na každém kroku. Proč? Čím nahradit ty černé brýle?

Často si v takovém případě snažím představit, jak asi uvažovali v pohledu do budoucna lidé v zemích zničených válkou, nebo ti, za kterými klaply brány koncentračních táborů. Věřili ještě v lepší budoucnost?

Budoucnost si vytváří sám člověk. Máme ji stále ve svých rukou! Každý den probíhají malé či velké příběhy jednotlivců, rodin, společenství, které jsou zápasy o budoucnost. Ti, kdo se povzbuzovali v koncentračních táborech, dokázali přežít. Tam, kde byla dobrá víra v budoucnost a vzájemné povzbuzení po skončení války nad troskami vlastních zemí, tam dnes jsou ekonomičtí tahouni světa.

Mám rád baseball a snažím se skrze něj vychovávat i děti a mládež, protože je to sport, který dokáže mladé lidi připravit pro život. Tak použiji jeden příběh.

Jackieho Robinson, byl prvním hráčem černé pleti, který hrál v nejvyšší americké lize /MLB/. V době velké rasové nenávisti, to bylo velmi těžké. Kdekoliv nastoupil do hry, strhla se sprška projevů nenávisti, posmívání, odmítání. A to, i když jeho výkony přinášely vítězství a zisky jeho klubu. Sebemenší chyba znamenala bouři nevole a pohrdání.

Při jednom zápase na domovském stadionu v Brooklynu, udělal chybu - fanoušci vlastního týmu požadovali jeho odchod – prostě jej chtěli vypískat. Jackie stál v poli u druhé mety – stál tam zhroucený, ponížený – najednou k němu přistoupil bílý spoluhráč Pee Wee Reese - postavil se vedle Jackieho, objal jej a položil mu ruku na rameno. Společně stáli proti fanatickému pískajícímu davu fanoušků. Stadion ztichl. Od té doby nejen začal být Robinson fanoušky uznávaný, ale také sám přiznal, že mu to zachránilo kariéru. Jak Jackie tak „Pee Wee“ vstoupili do baseballové síně slávy.

Možná nám podobné příběhy připadají dnes moc „sladké“, ale možná právě proto, dnes žijeme ve stresu, osamění, bázni z budoucnosti. Nedokážeme se povzbuzovat. Nemáme, kdo by nás opravdově a upřímně povzbudil. Asi jsme sobečtí, sebestřední, nebo se prostě stydíme postavit se za druhémo, pomoci.

Povzbuzení. Při našich baseballových programech pro děti se snažíme naučit děti vidět se lépe, než o sobě smýšlejí. Zvýšit jim sebevědomí skrze povzbuzení a zjištění jejich vlastních hodnot. Chtít poznat jejich potenciál a využít jej. Chtít posunout laťku jejich potenciálu výše a motivačně se srovnávat s druhými. Umět vytvářet tým a být v něm šťastní. To vše, a mnohé další, jsou nástroje povzbuzení.

Každý potřebuje povzbuzení!

Mladý, starý, úspěšný, neúspěšný, manažer či dělník. Často se setkávám ve firmách s tím, jak se i nejvyšší manažeři bojí mluvit o sobě a přiznat, že prostě potřebují povzbudit. Třeba jen nasloucháním. Mají představy, že nad ně není, že jim nemá kdo co nového předat. A oni se tak mýlí! Nebo vejdete do výrobní haly, podíváte se na lidi, kteří zde pracují a často již z jejich reakcí a pohledů zjistíte, jak propastná mezera je mezi nimi a vedoucím, vedením. Chybí správný dialog a povzbuzování.

A přitom někdy stačí, pro začátek, jen položit ruku na rameno.

Tam, v běžném, každodenním životě je potřeba se povzbuzovat a vybudovat tak základ pro lepší budoucnost. Nečekejme povzbuzení od politiků ani těch, kdo se pasují za hvězdy businessu a showbusinessu. Oni jsou závislí na našem povzbuzování v podobě hlasů, mávátek na mítincích, tendenčním nakupování a spotřebě, na zakoupených vstupenkách a vytlačeném důlku na gauči, při sledování TV.

Umějme, chtějme povzbuzovat své děti, umějme položit ruku na rameno tam, kde zůstane člověk osamělý. A pokud sami potřebujeme pomoci, povzbudit, potěšit? Tak hledejme tam, kde je moudrost, laskavost a porozumění. Ne jen gesta, povrchní psychologický servis, moderně se tvářící metoda.

Potom ta budoucnost tak černá nebude.

Popřejme si zdar.

Autor: Libor Chrášťanský | pondělí 19.6.2017 13:12 | karma článku: 8.98 | přečteno: 224x

Další články blogera

Libor Chrášťanský

Podceňovaná nakažlivá nemoc.

O možnosti katastrofické epidemie, která si vyžádá mnohamilionové oběti, se dnes dočítáme dost často a pravidelně, a lidstvo již v historii zažilo několik takových ran. Pozor, na infekci nenápadně používanou a zneužívanou!

3.7.2017 v 11:16 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 605 | Diskuse

Libor Chrášťanský

Není místa pod korýtky

Někteří tráví na hřištích i v tělocvičnách s dětmi a mládeží většinu svého volného času po práci. Víkendy pak znamenají soutěže, zápasy a o prázdninách část dovolené padá na letní soustředění a kempy. Ve svém volném čase

19.6.2017 v 8:31 | Karma článku: 13.41 | Přečteno: 249 | Diskuse

Libor Chrášťanský

Pravice, levice…. a kde je člověk?

Pravice, levice - pravý, levý - dobré, špatné - zákonné, nezákonné... Kde je pravda? A na čem by mělo záležet?

18.6.2017 v 19:39 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 244 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Milan Hausner

Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Pavel Kovařík

Strážníkem v osmnácti? Kde je problém?

Řady městské policie nově rozšíří mladí rekruti ve věku od osmnácti let. Kritici varují: "Jsou příliš mladí, nezkušení, podléhají emocím" Možná jo, možná ne. Problém vidím jinde. Problém je Škola.

18.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 280 | Diskuse

Tomáš Gayer

S naší společností to není vůbec špatné!

Myslím, že s naší společností to není vůbec špatné, jak by se mohlo někdy zdát. Dnešní komentář pana Pehe na Seznamu cz je toho dokladem....

18.8.2017 v 11:05 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 878 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Chuligáni a vandalové ohroženým druhem! Teď je to samý umělec, performer nebo aktivista

Dobrá zpráva! Na pořádného vandala či chuligána takřka nenarazíte. Teď je každý aktivista, umělec nebo performer, nejlépe všechno dohromady. A pokud kope za správnou stranu, může zasvinit Vltavu nebo ukradnout a zničit standartu.

18.8.2017 v 10:10 | Karma článku: 42.33 | Přečteno: 1824 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 10.40 Průměrná čtenost 330

Mou největší a nejlepší školou byl a stále je život. Mnoho let se snažím pomáhat a radit firmám i jednotlivcům v jejich rozvoji, změnách, zlepšeních a dobré kondici. Koučink, headhunting, stavba týmu, týmová práce, firemní procesy, školení – společně s týmem šikovných lidí umíme pomoci. Více jak deset let vedu neziskový projekt rozvoje baseballu, kterým prošlo více jak 1300 mladých hráčů ze střední Evropy i dalších zemí. Skrze sport se snažím připravit děti pro život a učím je poznat svůj potenciál. Vážím si lidí, kteří nechtějí promarnit život.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.